Lone Rider - Skinheads Web Zine

Vinyl 4 Bootboys, to je nové české vydavatelství, které se soustřeďuje výhradně na asfaltové desky. Toto je první věc, co u něho vyšla. Jedná se o americké The Pillage, kteří ve své hudbě kombinují Oi! a punk rock. Místy mi připomínají Arresting Officers, Dropkick Murphys nebo Oxymoron. Na albu je celkem pět písní, což je docela dost, vzhledem k tomu, že se jedná o malé EP. Hned od prvního songu je to opravdu nářez. Kluci hrají dost svižně, ale přitom i melodicky. Mezi pěti songy je i jeden cover a to Bloody Attack od Bloody Sods, které ale vůbec neznám. Z The Pillage je hodně cítit jižanský duch, který mám osobně moc rád, a který je slyšet hlavně v Big Bottom Broads, jenž začíná trochu country stylem. Samozřejmě trochu ostřejším country. EP má i výborný rozkládací obal, ve kterém jsou texty a fotky, což není úplný standard. Jsem vážně moc rád, že se ke mně tahle deska dostala, jelikož je opravdu super. Díky!

9/10

Bad Reputation je první regulérní deska Close Shave od roku 1992, kdy vyšlo album Lone Riders. Rok na to ještě vydali single Attack, po kterém přišel rozpad kapely. V roce 2011 se tihle skinheads z Birminghamu dali, po skoro dvacetileté pauze, znovu dohromady a roku 2012 vydali album Made In Brum, které ale bylo nahráno živě a nacházely se na něm i staré písně. Na novém Bad Reputation si pro nás Close Shave připravili 12 nových písní, které navazují na první alba Oi! Kinnock Give Us Back Our Rose! a Hard As Nails. Takže se jedná spíše o typické hrubší anglické Oi! než o rock jako u Lone Riders. Tohle je prostě návrat do 80. let, tedy do doby, kdy byli skins podle mě na vrcholu. Tvrdost a upřímné texty jsou stále to, co si představuji pod pojmem hudba skinheads. A to jsou právě Close Shave. Deska je po hudební stránce celkem rozmanitá. Rychlejší písně jsou střídány pomalejšími. K tomu je album doplněno i o tři cover písně, které jsou původně od Anti-Nowhere League, Clementa Dodda a Misfits/Joan Jett, takže se od prvního až do posledního songu určitě nudit nebudete. Close Shave jsou vážně ve formě. Moc dobrá deska!

9/10

The London Diehards - interview

Po čtyřech letech přichází The Last Resort s novým albem, na kterém se nachází 13 písní klasického anglického Oi!. Předchozí deska se mi moc líbila, a tak jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že bych si tuto novou nepořídil. A to i přesto, že některé kroky, kterými se The Last Resort vydali, mi jsou proti srsti. Narážím tím hlavně na hraní na kdejakém festivalu. Na druhou stranu je to každého věc, kde a s kým vystupuje. Ale zpátky k albu. Desku otevírá titulní This Is My England, která nemůže nechat nikoho na pochybách o tom, že tu máme další skvělou nahrávku. Následuje song Never Get A Job, ke kterému byl nahraný i celkem povedený videoklip. Další písně pokračují ve stejném stylu, ze kterého trochu vybočují jen dva rychlejší songy Maggies Boys a Attention All Units. Celkově mi ale přijde, že The Last Resort oproti minulému albu trochu změkli a zmírnili tempo. Nic to však nemění na tom, že hudba je skvělá. Textově je to pořád o tom samém, takže bitky, skinheads, politici, práce atd. Velkým plusem je zpracování obalu, který je ve stylu knihy, což jste možná viděli i u dalšího skvělého alba Hopes, Dreams, Lies & Schemes od Argy Bargy. Po všech stránkách je tohle výborná deska, kterou mohu s čistým svědomím doporučit.

9/10

Šank?! - interview