|
Od té doby, co jsem se dozvěděl o obnovení Retaliator, jsem čekal až je
konečně uvidím na živo a až vydají nějaké nové album. Koncertu jsem se zatím bohužel
nedočkal, ale desku vydali celkem rychle, takže alespoň jedno z mých očekávání
mám již za sebou. Retaliator jsou pro mne skutečnou srdcovkou, a tak jsem
doufal, že se album opět vyvede. A to se přesně stalo. Po delším intru v podobě
Fear not, my axe is sharp na vás vletí klasický zvuk, kterým se Retaliator vždy
prezentovali. Právě druhá píseň Lionhearted je naprostá pecka, za kterou ale
ani ostatní songy nezůstávají v pozadí. Všechno krásně odsýpá, zpěvu je rozumět a i celkový
zvuk je bez chyby, což u předchozích alb nebylo vždy zvykem. Celkem je tu
13 věcí, z nichž jedna, Big Brother, je cover od Criminal Tendencies, ze kterých
později vznikli Condemned 84. Je super, že songy nezačnou nudit stereotypem,
jak tomu často bývá. Třeba písně jako The unforgiven IV nebo The kid that died
docela vybočují a to hlavně ve zpěvu, ale přesto si zachovávají tvář Retaliator.
Z hudby číší opravdovost, naštvanost a upřímnost, kterou do hudby vkládají, a
která posluchače dokáže strhnout. Tohle album má famózní booklet, jenž
obsahuje nejen texty a fotky, ale i diskografii, takže si můžete zkontrolovat, co vám
třeba chybí. Musím říct, že ač jsem Retaliator měl rád a všechny jejich
předchozí počiny mne moc bavily, tak nová deska je ještě o úroveň výš. Toto CD je prostě bez jediné chyby. |