Lone Rider - Skinheads Web Zine
Eric Scott
Wellington Arms,
Brew & Honour zine
Mohl by nám představit kapelu?
Dobře, nyní máme dvě sestavy. Jedna je v
Chicagu a druhá ve Španělsku. Máme v plánu vydat jeden sedmipalec, který bude obsahovat staré materiály. Měl by vyjít na WAR records (Crowbar) v červu
nebo červenci. Obal k němu je geniální, už se nemohu dočkat.
Teď něco k historii. Wellington Arms začali
hrát v červnu 2008, ale většinu věcí jsem složil už dávno předtím v mezi léty
1998 a 2003. Písně jako "Boredom’s a Drag",
"We’re Young", "Gotta Believe" a "Bringing You Down" jsem hrál už v mé bývalé
kapele "Violent Retaliation" někdy v roce 2002. Odehráli jsme pár
koncertů a byli celkem dobří, ale rozhodl jsem to ukončit, jelikož ostatní
členové chtěli pracovat na jejich vlastním materiálu, což pro mne bylo dost
stresující. Ostatní si založili vlastní kapelu, která ale zněla jako
pátá verze Danzig. Po rozpadu jsem se do roku 2007 nikde neobjevil. Měl jsem
mnoho práce na to, abych se mohl soustředit na hudbu. Vzít kytaru zpět do ruky
nebylo tak jednoduché jako trefit někoho ocelovou špičkou. Nepotřeboval jsem žít
rock´n´rollovým životem, který byl plný lidí přelétajících jako ptáci sem a
tam. Vrátil
jsem se až poté, co mi má kamarádka Lauren řekla, že bychom spolu mohli
zkoušet. Všechno dobře šlapalo, a tak řekl můj kamarád Brandon ze Seattlu jeho
kamarádovi Kevinovi, který bubnoval, aby se k nám připojil. Rozhodl jsem se
vyhodit počítač a televizi pryč z pokoje, aby se udělalo místo na věci pro
kapelu. Tak jsme měli zkušebnu. Lauren koupila kromě své kytary i basu pro mne.
Já zase sehnal bicí, které jsem měl půjčené od Bob One-Leggera. Hned na začátku
jsem si všiml, že Kevin je dobrý budeník, ale musel se dostat zpět do formy. Při
naší první zkoušce jsme hráli Boredom´s a Drag, 9-5 od Skrewdriver a We´re
Young. Nebylo moc času na zkoušení, protože nám Melanie a Rick řekli, že už je
čas na to jít se napít a něco vyvést. Po měsíci jsem se spojil s Rickem (ex-Street Brat,
přítel Lauren) a požádal ho, jestli by s námi nechtěl hrát. Tak začal hrát na
basu a já se přesunul na post kytaristy. Tahle sestava moc dlouho nevydržela,
jelikož jsme zjistili, že Lauren se do skupiny moc nehodí. Byla dobrá kytaristka, ale
postrádala patřičný styl. V tu dobu jsme ještě neměli jméno, ale Lauren si
myslela, že The Northsiders by znělo dobře. Ale poté, co odešla, jsme se
přejmenovali na Wellington Arms. Znělo to sice moc anglicky, ale přesto jsem byl
přesvědčen, že je to dobrý název. Všichni skinheads a punk rockers, kteří něco
znamenali na severní straně Chicaga se pohybovali okolo Wellington Ave. Všichni
jsme drželi pospolu, tak myslím, že název Wellington Arms má pro nás hlubší smysl.
Máte nějaké zkušenosti s hraním v jiné
kapele?
Ano. Rick Ivan (basa) hrál v Street Brats a
Non-Believers. Kev Reed (bicí) působil v pár metalových skupinách. Nate Woodell
(bicí) s Paulem Silianem (kytara) byli v Old Scars. Carlo Nasco (basa) - Voice
Of A Generation. Vega (basa) - Glory Boys a Gol Nord. Nestor (bicí) - Glory Boys.
Jaké kapely vás nejvíce ovlivňují?
Všechny, které mluví od srdce. Řekl bych, že
textově na mne má největší dopad Ken McLellan. Osobně mne, ale žádná skupina
neovlivňuje. Těžko se učím songy od ostatních kapel, což je možná důvod, proč mi
nejdou hrát sóla. Ale co, když hraji na basu nebo na kytaru, tak na to kašlu a
zpívám dokud z toho nějaký text nevznikne.
O čem jsou vaše texty?
Ha, poslední song, který jsem napsal je o
mém příteli, kterého nebudu jmenovat. Je to mezinárodní milovník, jelikož má asi
pět přítelkyní po celém světě. První sloka vypadá asi takhle:
"He's got his baby from Sweden, she's down for the meeting, downtown
in London town, he's the kind of man that loves messing around - cause he's
the international lover" a druhá: "He's got his baby from
Finland, she just loves the filling, got a baby in Germany, Aussie, France
and Italy cause he's the International lover". Hodně mých textů je o holkách,
ale i přesto jsou Wellington Arms rockovou kapelou, ha. Už se nemohu dočkat, až
něco nahrajeme. Myslím, že se lidem budou naše texty líbit, jelikož jsou o tom,
co si ,podle mne, hodně lidí myslí. Nemám moc rád pomalé písně. Můžou být i
dobré, ale pokud z toho nevychází živá energie, nestojí to za to. Takže pomalé
songy nepíšu. Právě píši hit Valencia s refrénem: "Oh Oh Valencia! Oh oh Valencia! Oh Valencia! Come and have a
drink and lets rock 'n' roll yeah!" a první slokou: "So many beautiful babes,
brown eyes and amazing legs, great smile and lovely kisses, O my fucking god
man it all fucking fits yeah". Doufám, že to nahrajeme co nejdříve.
pozn. Texty jsem nepřekládal, jelikož
překlady písní znějí obvykle hrozně.
Kolik koncertů a s kým jste hráli?
Odehrál jsem asi pět koncertů. Přitom ten ve
Valencii byl nejlepší, bylo tam asi 200 skinheads a bylo to skvělé. Hrál jsem i
s Vanguard, ale bohužel s nimi nemám žádnou nahrávku. Vystoupení ale byla dobrá.
Jaký byl váš nejlepší a nejhorší koncert? A
co vaše první vystoupení?
Náš první koncert se uskutečnil 8.10.2008
a bylo to s Glory Boys. Byl to skvělý večer. Ale bohužel si z toho moc
nepamatuji, jelikož jsme vypili hrozně moc polského ležáku. Vím jen, že poté, co
jsme si připravili věci na hraní a čekali na koncert, jsem se potkal se spoustou
mladých dívek. Byli fakt hodně mladé a já nechtěl hrát do té doby, dokud byly v
publiku, ha ha. Potom jsem se potkal s chlapi z Glory Boys. Sakra dobrá parta.
Řekni nám něco o vaší scéně.
Je tady mnoho kapel, které hrají 77 punk.
Punk a skinheads scéna tady Chicagu je fantastická. Když je tu koncert, tak se
tady sejde 200 lidí. Všechno skinheads a punks. Tedy více punks, kteří ale
nemají nic společného s crustem. Těžko je uvidíš s čírem. Řekl bych, že jde spíš
o mix 77-79 punks, kteří ale mají skinhead mentalitu. Něco jako Cockney Rejects. Jak jsem již řekl, scéna je tu skvělá, ale samozřejmě jsou tu i
pozéři, kteří se snaží nás pošpinit, kvůli našemu vlastenectví, sebeúctě a kvůli
tomu, že jsme většinou hrdí na to, že máme evropské (bílé) kořeny. Levicoví
aktivisté a Anti-Rasist Action mají velký podíl na tom, že si mnoho lidí myslí,
že jsme rasisté. Proč? Jen proto, že jsme milujeme naší zem, naše dědictví a
subkulturu. Když jsi skinheadem, tak bys měl být patriot a opravdu ve
vlastenectví věřit. Je prostě jen jeden typ skinheads. Oni se
nás jen snaží pošpinit a přitom nemají se skinheadskou ideologií nic společného.
Nemůžu nikam chodit, aniž bych nečekal útok od těchto bastardů, kteří nás
označují za nácky nebo white power sympatizanty. Je to hrozné. Ale věřím, že je
jen otázkou času, kdy se opravdoví skinheads spojí a ostatní uvidí, že to jde i
bez politických systémů a extrémistických stran. Musíme posílit skinheads pomocí
internetu, koncertů a párty. Tohle je naše cesta životem a to o čem jsou
Wellington Arms.
Můžeš nám říct něco víc o
Vanguard, Brassic, Fear City, Major Disappointment, Stormwatch?
Vanguard jsou skvělý! Jejich zpěvák zpívá,
jako kdyby plival oheň. To je přesně ten druh Oi!, jaký mám rád. Jsou prostě
výborní, mají dobré texty a podporuji je.
Brassic se nyní chystají na hraní do
Švédska. Co jsem o nich slyšel, tak jsou to dobří chlapi.
Fear City jsou z druhého konce Chicaga.
Abych řekl pravdu, tak nejsou zrovna můj šálek kávy. Znějí, jako kdyby byli z
desáté generace Patriot, takže stejně jako většina kapel v Americe.
O Major Disappointment jsem nikdy neslyšel.
Kdo jsou?
Stormwatch jsem poprvé slyšel už v roce
1994. Když chodíme ven, tak posloucháme tyhle staré dobré kapely, ale když jsem
doma, tak poslouchám rock jako Bruce Springsteena (Downbound Train je skvělý
song), Rolling Stones, Iron Maiden, to prostě miluji. Hmmm a Skrewdriver a
Brutal Attack, to jsou kapely, které mohu poslouchat pořád dokola. Z amerických
kapel poslouchám new yorkské Offensive Weapon.
Vím, že provozuješ Brew & Honour zine.
Řekni nám o tom něco.
Jo, právě pracuji na webových stránkách
Brewandhonour.webs.com . Budou dobré, ale nevěnuji tomu zatím tolik úsilí jako
tištěnému zinu. Jedním z nejlepších rozhovorů je pro mne ten s Davem McGanonnonem
z Londýna. Se zinem jsem začal v roce 2008 spolu s Melem. Byly to skvělé časy.
Ale v březnu 2009 jsem musel skončit, jelikož jsem ztratil práci a neměl
dostatek peněz na podporu zinu. Takhle to trvalo dva roky. Ale nakonec jsem si
práci našel. Bohužel jsem ale od léta opět bez zaměstnání. No uvidíme, co bude dál.
Máš hodně tetování, pověz nám o nich
něco.
Na krku mám vlajku Chicaga. Modrý pruh
nahoře reprezentuje severní řeku v Chicagu. Dolní pruh vytetovaný nemám. Taky
mám modrého sex pantera, nějaké brunetky, sovu, pěst ala Skrewdriver, růže a
draky, létajícího žraloka, železný kříž, rytíře, Mjolnir a skinheadskou opici v
crombie s lahví v ruce, kterou je připravena někoho udeřit. Chtěl bych vedle
toho nějakou skinhead dívku. Možná moji bývalou přítelkyni, občas se chovala
jako opička. Ha ha.
Máš nějaké oblíbené filmy a knihy?
Filmy?! Ne, koukám jen na kanál s historií.
Jedna z posledních knih, kterou jsem četl byl Atlas Vikingů a knihu s profily
sériových vrahů. Oboje bylo skvělé. Časopis Hex je také dobré čtení. Ale nebojte
se přátelé, nebudu psát písně se severskou mytologií. To náleží kapelám jako
třeba Ultima Thule.
Spolu s Vegou jsem nedávno viděl dokument o
Motorhead. Bylo to po velmi náročném večeru plném pití, ale stálo to za to.
Jaké jsou tvoje ostatní záliby?
Historie, historie a zase historie!
Taky rád piji a jím zdravé jídlo. Rád si čtu
o evropských kulturách a zvycích. Neumím kreslit, tak alespoň upravuji fotky.
Miluji fotografování. Je hrozně moc věcí, které bych chtěl dělat. Chtěl bych
cestovat. Minulý rok jsem byl v Salt Lake City a prožil jsem tam skvělé chvíle s
mými přáteli Roycem a Lukem. Vnesli jsme do města trochu hrůzy... Pamatuji si,
že jsem šel po koncertě na ulici a potkal jsem nějaký černošský gang. Myslím, že
jsem jednoho z nich napadl, ale jeho přátelé z toho nebyli zrovna šťastní. A to
je to poslední, co si pamatuji. Ráno jsme se všichni probudili na ulici a hrozně
nás všechno bolelo, ale nikdo si nic nepamatoval, takže jsme se docela dost
nasmáli. Pak jsme uviděli nějakou slečnu, jak okolo nás jela autem. Zastavil
jsem ji a hodil po ní dvacet dolarů a zeptal se jí, jestli by nás nehodila
domů. Byla opravdu moc hezká, tak jsem se jí ještě zeptal, jestli někoho má.
Začala se smát a nakonec nás odvezla. Škoda, že jsem nedostal její číslo, stála
za to.
Plány do budoucna?
Mám v plánu získat práci na celý týden a
pracovat na Wellington Arms. Rád bych dostal do Chicaga nějaké evropské kapely.
Taky by to chtělo nové auto, byt a přítelkyni. Už mně přestávají bavit všechny
ty náhodné dívky, chtělo by to najít nějakou roztomilou dívku. Není jednoduché
najít někoho, kdo by byl víc než přítelkyně na souložení.
