Lone Rider - Skinheads Web Zine

Tento legendární Francouz neodehrál za Manchester United nejvíc zápasů, nedal ani nejvíc gólů, nevyhrál žádnou evropskou trofej, ale přesto vyhrál v hlasování fanoušků Manchesteru cenu pro nejlepšího ráče století. A to je pocta, jaké se nedostalo jiným skvělým hráčům jako např. Best, Charlton, Law nebo Keane. Na stadionu Old Trafford odehrál necelých pět let a stal se posledním článkem puzzle, které skládal Alex Ferguson. Eric Cantona probudil spícího obra jménem Manchster United, který čekal dlouhých 26 let na titul.

Hledat odpověď na otázku, co bylo na Ericovi tak výjimečné, je velmi lehké pro ty, kteří ho viděli hrát. Byl to jeho přehled ve hře, kreativita, nádherné přihrávky, fotbalové myšlení a obrovský vliv na mužstvo. Měl schopnost rozložit každou obranu, proti které hrál a věděl, který prostředek na to použít - skvělou kličku, výjimečnou patičku, lob, nečekanou nahrávku či překvapující střelu. Perfektní vedení míče a skvělá střela z větších vzdáleností z něj udělali postrach pro brankáře. Při zakončování vždy uměl zachovat chladnou hlavu. Využíval každého zaváhání protihráčů na to, aby skóroval nebo připravil gól. Byl unikátní talent, pod jehož vedením rostlo celé mužstvo.

Eric se narodil 24.5.1966 v Paříži, ale svoje dětství prožil v Marseille. Jeho první fotbalový klub byl AJ Auxerre, za který debutoval v roce 1983. Po roce stráveném na vojně šel na hostování do FC Martigues, kde roku 1986 podepsal profesionální kontrakt a za necelý rok se dočkal i debutu ve francouzské reprezentaci. V roce 1988 vyhrál s reprezentací do 21 let Evropský šampionát. Krátce po tomto úspěchu přestoupil za rekordní částku 2,3 milionu liber do Olympique Marseille. Tam se začala projevovat jeho horkokrevnost, která ho provázela až do konce kariéry. Na konci přátelského utkání s Torpedem Moskva hodil zuřivě po střídáni svým dresem. Krátce po tomto incidentu slovně napadl trenéra reprezentace a dostal zákaz hraní v národním mužstvu na jeden rok. Když přestoupil do Nimes, tak hodil po rozhodčím míč a dostal další zákaz hraní od disciplinární komise na jeden měsíc. Když se měl obhájit, tak nazval členy disciplinárky idioty a ti mu zvýšili trest na měsíce dva. To vedlo k tomu, že se roku 1991 vážně rozmýšlel o konci kariéry.

Nový začátek a záchranu kariéry našel Eric v Anglii. Jeho první působiště bylo v Sheffieldu Wednesday, kde byl na zkoušce. Kontrak ale podepsal až z jiným Yorkshirským týmem - Leedsem United. Bylo to v únoru 1992. Klubu pomohl získat mistrovský titul v sezóně 1991/1992. V další sezoně však odehrál v dresu Leedsu jen 13 zápasů a byl překvapivě prodán do Manchesteru United za směšnou částku 1,2 milionu. Byl to jednoznačně nejlepší obchod Alexe Fergusona. Stalo se tak v listopadu 1992 a Erik tak odstartoval nejúspěšnější část své kariéry.

Jestliže se v Leedsu stal za krátkou dobu idolem, tak v Manchesteru se stal králem. Pojmenování Eric The King přesně vystihuje jakou úctu a respekt měl u fanoušků. Od první minuty na hřišti při jeho debutu proti Manchesteru City (6.12.1992, Cantona nastoupil ve druhém poločase s číslem 12) dokazoval, že právě on je tím pravým hráčem, který má přinést mužstvu to, co mu chybělo. I přesto, že jeho angličtina nebyla dokonalá, stal se z něho respektovaný lídr mužstva. A to jak na tréninku tak i při zápase. Hlavním problémem mužstva před jeho příchodem bylo, že nedokázalo dát gól nebo překonat soupeře. V první sezoně dal Eric ve 22 zápasech 9 gólů a na nespočet jich přihrál.

Hned v první sezoně za United dovedl tým k zisku mistrovského titulu, na který čekal tým 26 let. Byl to vítězný typ hráče a tuto mentalitu uměl přenést i na ostatní hráče. Když někdo udělal něco špatně, Eric byl první, kdo mu to připomněl. Jeho perfekcionizmus a trochu arogance způsobovala v jiných klubech, kde hrál nepokoje a hádky, ale v Manchesteru hráče inspiroval a ti se snažili zlepšit. Zvlášť velký vliv měl na mladého Welšana Ryana Giggse. Za všechno hovoří jeho výrok : ''Na čemkoli, co se stane, se dá udělat něco lépe. Dáte dva góly a cítíte, že jste měli hrát lépe, že jste mohli dát i třetí. To je to, na základě čeho se dá udělat pokrok v životě.''

V sezoně 1993/94 zaznamenali United double, když získali i FA Cup po výhře nad Chelsea 4:0. Dvěma góly z penalt k tomu přispěl i Eric Cantona. Kopání penalt bylo jeho specialitou a snad nikdy nevypadalo kopání pokutových kopů tak jednoduše, jako když je kopal ''Král'' Eric.

Černá skvrna na jeho kariéře přišla v podobě neslavně známého kung-fu kopu do fanouška Crystal Palace Matthewa Simmonsa v lednu 1995. Stalo se to po tom, co byl Cantona vyloučený po zákroku na obránce Palace Richarda Shawa. Při odchodu z hřiště pak Cantona kopl fanouška, který se mu posmíval. Na tiskové konferenci po tomto incidentu, řekl Eric : ''Když rackové pronásledují rybářskou loď, je to proto, že si myslí, že budou sardinky vhozené do moře.'' Potom vstal a odešel. Cantona dostal za svůj prohřešek dva tresty - jeden od civilního soudu (120 dní veřejně prospěšných prací) a druhý od FA (pozastavená činnost do října 1995). Poté se začali množit spekulace o jeho odchody z Anglie nebo o konci kariéry, ale klub ho podržel a on mu to náležitě vrátil.

V sezoně 1995/96 Ferguson prodal do té doby klíčové hráče (Ince, Hughes, Kanchelskis) a nahradil je mladíky z akademie United (bratři Nevilloi, Butt, Beckham, Scholes). Mladé družstvo prohrálo hned první zápas proti Aston Ville a evidentně jim chyběl hráč, který by mužstvo stmelil. Tím hráčem měl být opět Cantona. Hned v prvním zápase po odpykání trestu vstřelil gól z penalty. Bylo to proti úhlavnímu rivalovi Liverpoolu, kdy United vyhráli a začali stíhací jízdu za titulem. Ještě v lednu 1996 měli dvanácti bodovou ztrátu na Newcastle, ale i přesto dokázali United pod Cantonovým vedením získat titul a nakonec i FA Cup. United se tak stali prvním týmem, co dokázal vyhrát double dvakrát za sebou.

V sezoně 1996/97 vyhrál Cantona svůj čtvrtý titul za pět let svého působení v United. Mužstvu se dařilo i na evropské scéně, kde se dostalo do semifinále Ligy mistrů, ve které nešťastně vypadli s Borusií Dortmund, která nakonec pohár vyhrála. Na konci sezony šokoval Cantona fotbalový svět, když se krátce po svých 31. narozeninách rozhodl ukončit fotbalovou kariéru. Odůvodnil to tak, že ztratil vášeň a zanícení pro hru, kterou velmi miloval, a hlavně tím, že chtěl odejít na vrcholu. Také chtěl, aby si ho lidé pamatovali jako vítěze a skvělého hráče a ne jako stárnoucí ex-hvězdu. United tak ztratili krále, kterého nikdo nenahradil a těžko ho někdo někdy nahradí. Byl to výjimečný hráč, na kterého fanoušci nikdy nezapomenou. Ještě nyní jsou na Old Trafford slyšet oslavné chorály na jeho adresu. Cantona tak zůstane zřejmě prvním a posledním králem Manchesteru United. Vždy měl výborný vztah s fanoušky. Byl skoro jedním z nich a dával jim to najevo. Nikdy se neskrýval a nevyhýbal se jim. Eric věděl, jak je důležité být v kontaktu s příznivci United, a co to pro ně znamená. Když už mladí spoluhráči ztratili trpělivost s dáváním autogramů, tak se Erik stále fotil a dával podpisy fandům. Uměl dát najevo jak si jich váží za jejich podporu. Byl jako oni. Velký fanoušek fotbalu.