Lone Rider - Skinheads Web Zine


Iron Cross Novinky Iron Cross Recenze Iron Cross Rozhovory Iron Cross Články Iron Cross Koncerty Iron Cross Kniha Iron Cross Odkazy Iron Cross


Eric Scott

Wellington Arms, Brew & Honour zine

English

Eric Scott - Wellington Arms, Brew & Honour zine
 
Mohl by nám představit kapelu?
 
Dobře, nyní máme dvě sestavy. Jedna je v Chicagu a druhá ve Španělsku. Máme v plánu vydat jeden sedmipalec, který bude obsahovat staré materiály. Měl by vyjít na WAR records (Crowbar) v červu nebo červenci. Obal k němu je geniální, už se nemohu dočkat.
 
Teď něco k historii. Wellington Arms začali hrát v červnu 2008, ale většinu věcí jsem složil už dávno předtím v mezi léty 1998 a 2003. Písně jako "Boredom’s a Drag", "We’re Young", "Gotta Believe" a "Bringing You Down" jsem hrál už v mé bývalé kapele "Violent Retaliation" někdy v roce 2002. Odehráli jsme pár koncertů a byli celkem dobří, ale rozhodl jsem to ukončit, jelikož ostatní členové chtěli pracovat na jejich vlastním materiálu, což pro mne bylo dost stresující. Ostatní si založili vlastní kapelu, která ale zněla jako pátá verze Danzig. Po rozpadu jsem se do roku 2007 nikde neobjevil. Měl jsem mnoho práce na to, abych se mohl soustředit na hudbu. Vzít kytaru zpět do ruky nebylo tak jednoduché jako trefit někoho ocelovou špičkou. Nepotřeboval jsem žít rock´n´rollovým životem, který byl plný lidí přelétajících jako ptáci sem a tam. Vrátil jsem se až poté, co mi má kamarádka Lauren řekla, že bychom spolu mohli zkoušet. Všechno dobře šlapalo, a tak řekl můj kamarád Brandon ze Seattlu jeho kamarádovi Kevinovi, který bubnoval, aby se k nám připojil. Rozhodl jsem se vyhodit počítač a televizi pryč z pokoje, aby se udělalo místo na věci pro kapelu. Tak jsme měli zkušebnu. Lauren koupila kromě své kytary i basu pro mne. Já zase sehnal bicí, které jsem měl půjčené od Bob One-Leggera. Hned na začátku jsem si všiml, že Kevin je dobrý budeník, ale musel se dostat zpět do formy. Při naší první zkoušce jsme hráli Boredom´s a Drag, 9-5 od Skrewdriver a We´re Young. Nebylo moc času na zkoušení, protože nám Melanie a Rick řekli, že už je čas na to jít se napít a něco vyvést. Po měsíci jsem se spojil s Rickem (ex-Street Brat, přítel Lauren) a požádal ho, jestli by s námi nechtěl hrát. Tak začal hrát na basu a já se přesunul na post kytaristy. Tahle sestava moc dlouho nevydržela, jelikož jsme zjistili, že Lauren se do skupiny moc nehodí. Byla dobrá kytaristka, ale postrádala patřičný styl. V tu dobu jsme ještě neměli jméno, ale Lauren si myslela, že The Northsiders by znělo dobře. Ale poté, co odešla, jsme se přejmenovali na Wellington Arms. Znělo to sice moc anglicky, ale přesto jsem byl přesvědčen, že je to dobrý název. Všichni skinheads a punk rockers, kteří něco znamenali na severní straně Chicaga se pohybovali okolo Wellington Ave. Všichni jsme drželi pospolu, tak myslím, že název Wellington Arms má pro nás hlubší smysl.
 
Máte nějaké zkušenosti s hraním v jiné kapele?
 
Ano. Rick Ivan (basa) hrál v Street Brats a Non-Believers. Kev Reed (bicí) působil v pár metalových skupinách. Nate Woodell (bicí) s Paulem Silianem (kytara) byli v Old Scars. Carlo Nasco (basa) - Voice Of A Generation. Vega (basa) - Glory Boys a Gol Nord. Nestor (bicí) - Glory Boys.
 
Wellington Arms
 
Jaké kapely vás nejvíce ovlivňují?
 
Všechny, které mluví od srdce. Řekl bych, že textově na mne má největší dopad Ken McLellan. Osobně mne, ale žádná skupina neovlivňuje. Těžko se učím songy od ostatních kapel, což je možná důvod, proč mi nejdou hrát sóla. Ale co, když hraji na basu nebo na kytaru, tak na to kašlu a zpívám dokud z toho nějaký text nevznikne.
 
O čem jsou vaše texty?
 
Ha, poslední song, který jsem napsal je o mém příteli, kterého nebudu jmenovat. Je to mezinárodní milovník, jelikož má asi pět přítelkyní po celém světě. První sloka vypadá asi takhle: "He's got his baby from Sweden, she's down for the meeting, downtown in London town, he's the kind of man that loves messing around - cause he's the international lover" a druhá: "He's got his baby from Finland, she just loves the filling, got a baby in Germany, Aussie, France and Italy cause he's the International lover". Hodně mých textů je o holkách, ale i přesto jsou Wellington Arms rockovou kapelou, ha. Už se nemohu dočkat, až něco nahrajeme. Myslím, že se lidem budou naše texty líbit, jelikož jsou o tom, co si ,podle mne, hodně lidí myslí. Nemám moc rád pomalé písně. Můžou být i dobré, ale pokud z toho nevychází živá energie, nestojí to za to. Takže pomalé songy nepíšu. Právě píši hit Valencia s refrénem:  "Oh Oh Valencia! Oh oh Valencia! Oh Valencia! Come and have a drink and lets rock 'n' roll yeah!" a první slokou: "So many beautiful babes, brown eyes and amazing legs, great smile and lovely kisses, O my fucking god man it all fucking fits yeah". Doufám, že to nahrajeme co nejdříve.
 
pozn. Texty jsem nepřekládal, jelikož překlady písní znějí obvykle hrozně.
 
Kolik koncertů a s kým jste hráli?
 
Odehrál jsem asi pět koncertů. Přitom ten ve Valencii byl nejlepší, bylo tam asi 200 skinheads a bylo to skvělé. Hrál jsem i s Vanguard, ale bohužel s nimi nemám žádnou nahrávku. Vystoupení ale byla dobrá.
 
Jaký byl váš nejlepší a nejhorší koncert? A co vaše první vystoupení?
 
Náš první koncert se uskutečnil 8.10.2008  a bylo to s Glory Boys. Byl to skvělý večer. Ale bohužel si z toho moc nepamatuji, jelikož jsme vypili hrozně moc polského ležáku. Vím jen, že poté, co jsme si připravili věci na hraní a čekali na koncert, jsem se potkal se spoustou mladých dívek. Byli fakt hodně mladé a já nechtěl hrát do té doby, dokud byly v publiku, ha ha. Potom jsem se potkal s chlapi z Glory Boys. Sakra dobrá parta.
 
Wellington Arms
 
Řekni nám něco o vaší scéně.
 
Je tady mnoho kapel, které hrají 77 punk. Punk a skinheads scéna tady Chicagu je fantastická. Když je tu koncert, tak se tady sejde 200 lidí. Všechno skinheads a punks. Tedy více punks, kteří ale nemají nic společného s crustem. Těžko je uvidíš s čírem. Řekl bych, že jde spíš o mix 77-79 punks, kteří ale mají skinhead mentalitu. Něco jako Cockney Rejects. Jak jsem již řekl, scéna je tu skvělá, ale samozřejmě jsou tu i pozéři, kteří se snaží nás pošpinit, kvůli našemu vlastenectví, sebeúctě a kvůli tomu, že jsme většinou hrdí na to, že máme evropské (bílé) kořeny. Levicoví aktivisté a Anti-Rasist Action mají velký podíl na tom, že si mnoho lidí myslí, že jsme rasisté. Proč? Jen proto, že jsme milujeme naší zem, naše dědictví a subkulturu. Když jsi skinheadem, tak bys měl být patriot a opravdu ve vlastenectví věřit. Je prostě jen jeden typ skinheads. Oni se nás jen snaží pošpinit a přitom nemají se skinheadskou ideologií nic společného. Nemůžu nikam chodit, aniž bych nečekal útok od těchto bastardů, kteří nás označují za nácky nebo white power sympatizanty. Je to hrozné. Ale věřím, že je jen otázkou času, kdy se opravdoví skinheads spojí a ostatní uvidí, že to jde i bez politických systémů a extrémistických stran. Musíme posílit skinheads pomocí internetu, koncertů a párty. Tohle je naše cesta životem a to o čem jsou Wellington Arms.
 
Můžeš nám říct něco víc o Vanguard, Brassic, Fear City, Major Disappointment, Stormwatch?
 
Vanguard jsou skvělý! Jejich zpěvák zpívá, jako kdyby plival oheň. To je přesně ten druh Oi!, jaký mám rád. Jsou prostě výborní, mají dobré texty a podporuji je.
 
Brassic se nyní chystají na hraní do Švédska. Co jsem o nich slyšel, tak jsou to dobří chlapi.
 
Fear City jsou z druhého konce Chicaga. Abych řekl pravdu, tak nejsou zrovna můj šálek kávy. Znějí, jako kdyby byli z desáté generace Patriot, takže stejně jako většina kapel v Americe.
 
O Major Disappointment jsem nikdy neslyšel. Kdo jsou?
 
Stormwatch jsem poprvé slyšel už v roce 1994. Když chodíme ven, tak posloucháme tyhle staré dobré kapely, ale když jsem doma, tak poslouchám rock jako Bruce Springsteena (Downbound Train je skvělý song), Rolling Stones, Iron Maiden, to prostě miluji. Hmmm a Skrewdriver a Brutal Attack, to jsou kapely, které mohu poslouchat pořád dokola. Z amerických kapel poslouchám new yorkské Offensive Weapon.
 
Wellington Arms
 
Vím, že provozuješ Brew & Honour zine. Řekni nám o tom něco.
 
Jo, právě pracuji na webových stránkách Brewandhonour.webs.com . Budou dobré, ale nevěnuji tomu zatím tolik úsilí jako tištěnému zinu. Jedním z nejlepších rozhovorů je pro mne ten s Davem McGanonnonem z Londýna. Se zinem jsem začal v roce 2008 spolu s Melem. Byly to skvělé časy. Ale v březnu 2009 jsem musel skončit, jelikož jsem ztratil práci a neměl dostatek peněz na podporu zinu. Takhle to trvalo dva roky. Ale nakonec jsem si práci našel. Bohužel jsem ale od léta opět bez zaměstnání. No uvidíme, co bude dál.
 
Máš hodně tetování, pověz nám o nich něco.
 
Na krku mám vlajku Chicaga. Modrý pruh nahoře reprezentuje severní řeku v Chicagu. Dolní pruh vytetovaný nemám. Taky mám modrého sex pantera, nějaké brunetky, sovu, pěst ala Skrewdriver, růže a draky, létajícího žraloka, železný kříž, rytíře, Mjolnir a skinheadskou opici v crombie s lahví v ruce, kterou je připravena někoho udeřit. Chtěl bych vedle toho nějakou skinhead dívku. Možná moji bývalou přítelkyni, občas se chovala jako opička. Ha ha.
 
Máš nějaké oblíbené filmy a knihy?
 
Filmy?! Ne, koukám jen na kanál s historií. Jedna z posledních knih, kterou jsem četl byl Atlas Vikingů a knihu s profily sériových vrahů. Oboje bylo skvělé. Časopis Hex je také dobré čtení. Ale nebojte se přátelé, nebudu psát písně se severskou mytologií. To náleží kapelám jako třeba Ultima Thule.
 
Spolu s Vegou jsem nedávno viděl dokument o Motorhead. Bylo to po velmi náročném večeru plném pití, ale stálo to za to.
 
Eric Scott - Wellington Arms, Brew & Honour zine
 
Jaké jsou tvoje ostatní záliby?
 
Historie, historie a zase historie!
 
Taky rád piji a jím zdravé jídlo. Rád si čtu o evropských kulturách a zvycích. Neumím kreslit, tak alespoň upravuji fotky. Miluji fotografování. Je hrozně moc věcí, které bych chtěl dělat. Chtěl bych cestovat. Minulý rok jsem byl v Salt Lake City a prožil jsem tam skvělé chvíle s mými přáteli Roycem a Lukem. Vnesli jsme do města trochu hrůzy... Pamatuji si, že jsem šel po koncertě na ulici a potkal jsem nějaký černošský gang. Myslím, že jsem jednoho z nich napadl, ale jeho přátelé z toho nebyli zrovna šťastní. A to je to poslední, co si pamatuji. Ráno jsme se všichni probudili na ulici a hrozně nás všechno bolelo, ale nikdo si nic nepamatoval, takže jsme se docela dost nasmáli. Pak jsme uviděli nějakou slečnu, jak okolo nás jela autem. Zastavil jsem ji a hodil po ní dvacet dolarů a zeptal se jí, jestli by nás nehodila domů. Byla opravdu moc hezká, tak jsem se jí ještě zeptal, jestli někoho má. Začala se smát a nakonec nás odvezla. Škoda, že jsem nedostal její číslo, stála za to.
 
Plány do budoucna?
 
Mám v plánu získat práci na celý týden a pracovat na Wellington Arms. Rád bych dostal do Chicaga nějaké evropské kapely. Taky by to chtělo nové auto, byt a přítelkyni. Už mně přestávají bavit všechny ty náhodné dívky, chtělo by to najít nějakou roztomilou dívku. Není jednoduché najít někoho, kdo by byl víc než přítelkyně na souložení.