Lone Rider - Skinheads Web Zine
11. Streetkids party
Condemned 84 podruhé v Čechách,
k tomu ještě připočtěte německé Rampage a vyjde vám, že je jasné, že jsem si
nemohl tuto akci ujít. Je pravda, že na
festivalu nebyly jen tyto dvě kapely, ale hlavně kvůli nim jsem musel jet. Vzhledem k tomu, že streetkids v Brně
patří mezi jediné dva festivaly (druhý je Bootboys are back!) u nás,
které se dají shlédnout, tak by byl vlastně skoro hřích nejet. Přesto měl tento výlet
dvě celkem
zásadní negativa. Prvním byla dlouhá cesta a druhým to, že jsem, vzhledem k odpadnutí mých
sparingů, musel jet sám. Naštěstí jsem se hned na druhé zastávce přidal ke dvěma
už od pohledu sympatickým floutkům. Myslím, že jsme si docela
sedli, tedy až na pár názorů, které se týkaly fotbalového prostředí. Ty se
ale dali celkem lehce překousnout, a tak cesta utekla relativně v pohodě.
Po šesti hodinách ve vlaku jsme tedy dorazili do Brna, kde jsme se ihned najedli a pokračovali na festival.
První kapelu, kterou jsem více vnímal, byli němečtí Anti Clockwise,
jenž trochu
připomínali jejich kolegy Brachial, kteří mi teda úplně nesedí, protože je to fakt Oi! jako vystřižený
z Německa 80. let.
Další, koho jsem si šel poslechnout, byli domácí
Operace Artaban.
Tentokrát
mne opravdu hodně bavili. Z písní hráli např. Přidej se k nám,
Prozření, Skinhead girl, Skinhead tady je, Dejavu, Nasraný chlapi (y), Oi!llé,
Hrdinové a zrádci, Jednota, Tvoje země, Životní cesta, Eržika Josef nebo Streetkids.
Jasně se tady ukázalo, že Operace Artaban je u nás kapela číslo jedna. Dokonce
si myslím, že pod podiem byl největší kotel za celý fest. Škoda jen, že nedali
některé z mých oblíbených songů. Ale je pravda, že doba vystoupení a životnost jsou
časově omezené.
Poté jsme se šli opět celkem vydatně najíst a přišli jsme vlastně až na konec Junkers,
po kterých následovala hlavní hvězda večera.
Condemned 84.
Měl jsem radost, že nehráli stejný set jako ve Vyškově, z čehož jsem měl dost obavy. Ty naštěstí odpadly hned při úvodní
Face the aggression.
Pak následovala hromada věcí např. Keep the faith, Unite, Forever, Skinheads,
Teenage slag, Up yours, No one likes us, Boots go marching in či We will never
die. Musím říct, že vystoupení bylo opět parádní a každý, kdo
se nezúčastnil může litovat. Po Condemned 84, kteří jsou mimochodem super
sympaťáci, jsme šli dokoukat fotbal, který jsme zdárně vyhráli, což bylo super. Myslím, že jsme si
i slušně zafandili.
Než se vevnitř
připravila aparatura pro
Rampage, tak jsme ještě něco popili a pak už nastoupili moji
němečtí oblíbenci. Jejich Oi! je sice taky jednoduché, ale mně se hrozně dobře poslouchá.
V sestavě je i kytarista z Anti Clockwise nebo Schlick, který už má zkušenosti
např. z Brachial nebo Insidious Skins, takže žádné ořezávátka tu nehledejte. Tahle kapela je stoprocentně skins pro skins a je to na nich hodně vidět. Songy, co si
pamatuji, byly Antifa, Get Out, Rampage, Stolz nebo třeba Was ich so schätze.
Jelikož už jsem byl celkem dost unavený, tak si na víc přesně nevzpomenu.
Nic to ale nemění na tom, že jsem si Rampage hodně užil.
Po Němcích byli na řadě znovuzrození
The Riot.
Ty už jsem ale moc neposlouchal. Zvuk se totiž moc nevydařil,
takže jsem je spíš přežíval než užíval.
Po ukončení koncertu jsme se přesunuli do nedalekého nonstopu, kde jsme čekali na ranní vlak. Cesta domů byla opět
celkem únavná, ale určitě to zato stálo a příští roky vyrazím zas. Jsem rád, že
tady u nás máme takovýhle festival, kde se můžou sejít skinheads, punks atd.
Prostě streetkids. Díky!